Pan Z. si dovolil přispět svou troškou do mlýna. Ná základě Augustovo vyprávění si zapsal a zpracoval něco málo k tématu rozdělávání ohně na dálku, pomocí methody myšáka, krtka, křečka a sádrového ježka. Příspěvek jest velice čtivý a oplývá mnohými vědecko-technickými poznatky.

V minulém článku jsem se s Vámi, milé čtenářky a čtenářky, podělil o své zážitky s výletem na Slovensko, pálením čarodějnic a rozděláváním ohně na dálku. Poslední ze zmiňovaných je věcí náročnou a komplikovanou, která vyžaduje značnou míru umu a zkušeností a kterou ne každý zvládne. Ani já sám neznám veškerou magii, která se za tímto divem skrývá a snad i proto jsem nedosáhl úspěchů, které jsem sobě i svým kamarádům informatikům na Slovensku sliboval.

Jsem člověk zvídavý a počátečním neúspěchem se nechci nechat odradit. Snažil jsem se proto dopátrat podstaty tohoto kouzla, abych se stal zkušeným mistrem a mohl zapalovat na dálku vše, na co si jen vzpomenu. Využil jsem klasických detektivních metod a požádal všechny zúčastněné o jejich výpovědi, abych se jejich analýzou dopátral podstaty tajemství. Zde jsou:

 

Krtek

Seděl jsem ve své díře, pojídal žížalu a bylo mi smutno. Je jaro, všechno kvete, zvířátka si hledají partnery, jen já jsem sám. Již dlouho hledám paní krtkovou, abych s ní založil rodinu, zatím však marně.

Vtom jsem uslyšel divné zvuky, a za chvíli ucítil teplo slunečních paprsků. Nějaká síla mě vytáhla ven a uložila do papírové krabice. Co se to se mnou děje? Že by krtčí pánbíček vyslyšel mé prosby a odnesl mě za paní krtkovou? Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale nic nevymyslel, tak jsem raději usnul.

Probudilo mne teplo krtčího těla. Tak přece je to pravda! Nějaká síla mě třela o paní krtkovou, až mě to vzrušilo. Objal jsem paní krtkovou i přes její protesty. Tvrdila, že to není paní krtková, ale křeček, že je to nedorozumění, ale nedbal jsem a objímal až do sladkého konce.

 

Prodavač v OBI

Seděl jsem po poledni za pokladnou a podřimoval. Měl bych uklízet, ale po včerejší kulturní akci se mi nic nechtělo. Naštěstí pro mě nechodí v této době moc zákazníků, takže jsem byl spokojen.

Vtom jsem venku uslyšel motor Tatrovky. Zanedlouho se otevřely dveře a objevil se podivný člověk - celý zarostlý, dlouhé vlasy a vousy, divý pohled v očích. Dostal jsem strach. Třeba je to čert a chce mě odnést do pekla? Chce mě odnést do pekla za to, že jsem po probdělé noci přišel do práce pod vlivem zbytkového alkoholu. Rozhodl jsem se být uctivý a ve všem mu vyhovět, snad se nade mnou slituje.

"Dobrý den, vážený pane, copak si račte přát?", uklonil jsem se mu až k zemi.

"Chci sadu na rozdělávání ohně na dálku, ty pičo americká!", sdělil mi svou žádost.

Moc jsem mu nerozuměl, podobné přání jsem za svou kariéru v OBI slyšel poprvé. Co to asi může být? Zeptal jsem se ho, copak je to za sadu a jak asi vypadá. Po delším rozhovoru jsem pochopil, že tato sada obsahuje krtka, křečka, myšáka a sádrového ježka. Což o to, v obchodě máme oddělení domácích zvířat, takže zákazníkovi budu moci vyhovět.

Křečka jsem získal jednoduše, těch měli na skladě mnoho. Snadné to bylo i se sádrovým ježkem, několik jich bylo vystavených v polici. Horší to bylo s myšákem. Přivolal jsem pana Kočku, pohostil ho mlékem a akvarijní rybičkou, podrbal jej za ušima a poprosil jej o pomoc. Pan Kočka souhlasně zavrněl a odběhl někam do temných zákoutí našeho skladu. Za chvíli se vrátil s myšákem.

Zbývalo získat krtka. Vzal jsem rýč a odešel na mez za obchodem. Po chvíli usilovné práce se objevil krtek. Hrabal kolem sebe nohama a tvářil se zmateně. Ještě, že je slepý, snad se nebude zákazníka bát jako já a nechá se zabalit a prodat.

Když jsem dal sadu dohromady, přinesl jsem ji váženému cizinci. Ten však trval na tom, že ke každému výrobku musí být přibalen návod. Téměř mi spadl kámen ze srdce – třeba to není čert, ale pouhý pracovník obchodní inspekce. Vzal jsem návod z čínské polévky, kterou jsem si spravoval žaludek, a přibalil jej k prodávané sadě. Zákazník nevypadal jako Číňan, třeba nebude návodu rozumět a odejde spokojen. Tak se i stalo. Definitivně jsem si oddychl a odešel dospat opici do oddělení koberců.

 

Informatik

Jeli jsme s kolegou Augustem slavit čarodějnice na Slovensko. Naložil mne i další kamarády do svojí Tatrovky, o které tvrdil, že je to nejlepší auto na světě. Inu, raději už mu to nevyvracíme.

Cestou nám povídal, že nám ukáže kouzlo – prý dokáže na dálku rozdělat oheň. Když jsme se otázali jak, jen se usmíval. Bude to prý překvapení.

Na místě nás poslal pryč, že při rozdělávání ohně musí být sám. Po naléhání jsme kousek poodešli a přemítali, jak to asi udělá. Později nás zavolal zpátky. Vedle ohniště jsme viděli prázdnou krabici a sádrového ježka, ze kterého byl cítit divný smrad. Oheň ale ne.

Začali jsme se mu posmívat, že je hloupý a že se vytahuje. Nic neříkal, zapálil oheň sirkou a začal si připravovat večeři v sádrovém ježkovi. Chtěl se rozdělit, ale raději jsme odmítli.

Později během večera nás všechny probudil výbuch. Tatra hořela! Snažili jsme se ji uhasit a odtlačili ji do vedlejšího rybníka. To však nebylo nejhorší. Plameny se objevili i nad Tatrami! Tak on to August přece jen dokázal, zapálil oheň na dálku. Chtěli jsme Mistrovi poblahopřát k jeho výkonu, ale hluboce spal. Asi z té dobré večeře, musím se ho zeptat na recept.

 

Bača (překlad ze slovenštiny)

Seděl jsem před svou salaší a koukal na Tatry. Dělám to tak každý večer, už 80 let, co tu bydlím a pasu ovce. I dnes, o filipojakubské noci.

Na protější straně údolí jsem slyšel motor auta a po chvíli jsem zahlédnul Tatrovku. Nějaké hlasy říkali něco o kouzlech a pičích amerických. No jo, turisti, to zase bude noc. Budou jistě až do rána chlastat a vyvádět další nemravnosti, až je mi hanba pomyslet.

Po chvíli vyběhl z lesa divný muž. Oblečený celý v zeleném, pod kloboučkem rozcuchané vlasy, na očích brýle. V ruce cigaretu, ze které neustále tahal. Po chvíli mu vajgl skoro vyhasnul, takže se zastavil a hledal v kapse krabičku. Nedopalek odhodil kamsi do lesa.

Bylo sucho a lesní podrost začal rychle hořet. Z křoví zanedlouho vyšlehly plameny. Když to chlapík viděl, radši utíkal pryč. Ještě jsem zahlédnul, jak další nedopalek odhazuje u zaparkovaného automobilu, kterým přijeli turisté. Po několika minutách se ozval výbuch a ucítil jsem hořící naftu.

Dostal jsem strach – jestli z toho bude požár, lehnou Tatry popelem! Utíkal jsem s vědrem do studánky pro vodu, ale vypadalo to, že to nezvládnu. Oheň se stále šířil, až vyšlehly plameny i z Gerlachovského štítu.

 

Křeček

Vyhříval jsem se v kleci v oddělení zvířátek a koukal po obchodě. Cítil jsem kouř z cigaret, ale na to jsem zvyklý. Kouř vychází z mého ucha, tak, jako tomu vždycky bylo. Křeččí nauka praví, že v našem národě je to běžné a normální a že mám být rád.

Vtom jsem viděl, jak potácivým krokem přichází prodavač z vedlejšího oddělení. Určitě zase včera chlastal, spratek jeden. Kam ta dnešní mládež spěje, za mých mladých let chodili prodavači do práce střízliví.

Šel přímo ke mně, vytáhl mne z klece a odnášel pryč. Aha, tak už si pro mne někdo přišel a budu prodán. Budou si se mnou hrát, hýčkat mě a krmit, těšil jsem se. Prodavač mě zabalil do krabice, kde byla ještě další zvířátka. Výborně, aspoň bude po večerech v kleci s kým hrát karty. Spokojeně jsem usnul.

Probudil jsem se až druhý den k večeru. Nějaký divný člověk mě držel v jedné ruce, zatímco v druhé jsem vidě krtka. Začal nás třít o sebe. "Abrakadabra, oheň na dálku sem!", povídal. Zatímco nás třel o sebe, krtek se vzrušil. Proboha, on je snad buzerant. Bránil jsem se, povídám mu, že jsem křeček a že se s ním pářit nechci, ale marně. Čím vice jsem se mu snažil vysmeknout, tím více mě objímal. Bylo to odporné.

"Kurva, budete hořet, vy piče americké!", povídal pořád ten člověk, zatímco nás stále třel o sebe. Krtkovi se to evidentně líbilo a spokojeně vzdychal. Byl jsem zlostí celý bez sebe, třásl snažil jsem se vysmeknout a kopal kolem sebe. Najednou jsem cítil, jak mi tím třepáním něco vypadlo z ucha. Podíval jsem se tím směrem.

Byla to nějaký záhadný tvor, která mi celou dobu kouřil v uchu. I teď si zapaloval cigaretu a utíkal pryč.

Krtek se mezitím udělal. Bylo mi z toho zle a omdlel jsem. Nic víc si nepamatuju.